Dál než jen za humna
Miluji procházky a čím jsou delší, tím víc mě potěší.
Třeba takové trajdání po Záhoří je moc fajn!
Jsou tam nejen pole, 
kde se můžu radostně prohánět,
ale i lesy a menší skály - zkrátka
zajímavější a zábavnější terén.
Zvířátka neproháním, takže zajíci
můžou spokojeně panáčkovat
a hopkat, ani srnky neruším při jejich baště nebo odpočinku. Vždycky jen kouknu
na pánečky, jestli o nich taky ví, někdy je společně chvíli pozorujem a potom jdeme
dál. Já si kde co očichávám, prolézám houštinky, tahám různé větve (samozřejmě
ty nejdelší a nejsilnější 
) a běhám s nimi tak, abych všechny kolem řádně
omlátila, ale už to každý zná, takže mi to kazí a uhýbají, přestože vymýšlím různé
fígle a manévry.
Ráda lozím po skálách,
jsem přímo horolezec,
ale pánečci říkají,
že jsem jak kamzík.
No nevím, viděla jsem
ho v ZOO a vůbec
nebyl jako já, byl
spíš hnědý.
Přes Záhoří chodíme třeba na Plumlovskou přehradu, Podhradský rybník ( na této fotce je zrovna zamrzlý) nebo Plumlovský zámek ( ten je na té fotce taky ).
Přes Záhoří ale vede i cesta do Alojzova, kde mají chatu paniččiny rodiče.
Tam řádím s jejich Danem II.
Pořád se s něčím
přetahujem, honíme se
a vymýšlíme společné
lumpárny. Je to s ním víc vyčerpávající, než celodenní pochod, takže si občas
musím odpočinout. No zkuste utahat rozjiveného ročního puberťáka, který okolo vás
pořád trdluje, drze vás při tom
kouše do noh a do čumáku,
cpe vám hlavu do ucha a pak
do něho ještě funí!!
Ještěže jsem bulík 
